O FES

Friedrich-Ebert-Stiftung (FES) byla založena v roce 1925 jako politický odkaz prvního demokraticky zvoleného německého říšského prezidenta Friedricha Eberta. 

Sociální demokrat Friedrich Ebert, jenž se vypracoval z řemeslníka až do nejvyššího úřadu státu, dal podnět na základě vlastních zkušeností z politiky k založení nadace s těmito cíli:

  • podporovat politické a společenské vzdělávání lidí v duchu demokracie
    a pluralismu,

  • umožňovat mladým lidem přístup k vysokoškolskému studiu formou stipendií,

  • přispívat k mezinárodnímu porozumění a spolupráci.

FES, jež byla v roce 1933 zakázána nacisty a v osvobozeném Německu
v roce 1947 znovu založena, sleduje až dodnes svou rozsáhlou činností všechny tyto cíle. Jako obecně prospěšná, soukromá a kulturní instituce je zavázána myšlenkám a základním hodnotám sociální demokracie.  

Hlavní oblasti činnosti FES jsou

  • podpora politické obnovy sociální demokracie
  • posílení politické účasti a společenské soudržnosti
  • vytvoření spravedlivého hospodářského a sociálního zřízení
  • prohloubení dialogu mezi odbory a politikou
  • formování globalizace sociálním směrem

FES ve světě

Mezinárodní partneři - mezinárodní činnost Friedrich-Ebert-Stiftung

Podpora demokracie a rozvoje na celém světě, přispívat k míru a bezpečnosti, podpora formování globalizace sociálním směrem, podpora rozšiřování a prohlubování Evropské unie to jsou stěžejní směry mezinárodní činnosti Friedrich-Ebert-Stiftung. V projektech ve více než 100 zemích aktivně doprovází vznik
a upevnění struktur státu a občanské společnosti  zaměřující se na podporu demokracie
a sociální spravedlnosti, silnějších a svobodnějších odborů, jakož i prosazování lidských práv a rovnoprávnosti pohlaví.

více 

Stipendia

V době prvního říšského prezidenta neměly děti ze sociálně slabých společenských vrstev i přes své nadání přístup na vysoké školy a k výzkumné práci. Proto již v roce 1925 udělila FES poprvé stipendium nadaným mladým studentům z dělnického prostředí, kteří se zasadili o mladou demokracii Výmarské republiky.

Také dnes je cílem Oddělení podpory studií snižovat sociální handicap a podporovat osobnosti, které se angažují v současnosti a budoucnosti za svobodu, spravedlnost
a sociální soudržnost ve smyslu sociální demokracie.

Více informací získáte přímo u Oddělení podpory studií FES v Německu
více

Fakta a čísla

Spolupracovníci
Celkem 620 (konec roku 2010) v Bonnu a Berlíně, ve vzdělávacích akademiích, zemských a regionálních kancelářích a v zahraničí. 

Rozpočet
Přibližně 137 milionů Euro (2010) - především ze spolkového a zemských rozpočtů. 

Akce
Jen v Německu se cca 3 000 vzdělávacích a odborných akcí, diskusních fór zúčastnilo 200 000 osob v roce 2009. 

Práce v zahraničí 
Činnost ve více než 100 zemích světa. 

Stipendia
V roce 2010 byla udělena stipendia téměř 2 700 studentům, z toho ze zahraničí 330 studentům. Ve stejném roce bylo nově přijato 700 stipendistů.

Knihovna
Největší specializovaná knihovna s více než 880 000 svazky, zaměřená na německé
a mezinárodní dělnické hnutí. 

Archiv
Nejobsáhlejší sbírka dokumentů zaměřených na historii dělnického hnutí v Německu. 

FES v Německu

FES in Bonn

FES Bonn
Godesberger Allee 149
D-53175 Bonn
T: +49 (0) 228 / 883-0      

FES in Berlin

FES Berlin
Hiroshimastraße 17
D-10785 Berlin
T: +49 (0) 30 / 26935-0      

FES Berlin

FES Berlin
Hiroshimastraße 28
D-10785 Berlin
T: +49 (0) 30 / 26935-0      

Hlavními obory činnosti konferenčních center v Bonnu a Berlíně, v akademiích a zemských a regionálních kanceláří Friedrich-Ebert-Stiftung v Německu jsou politické vzdělávání, výzkum a poradenství a podpora studia.

Friedrich Ebert

Friedrich Ebert

Friedrich Ebert (1871 - 1925), narozen
v Heidelbergu, se vyučil se sedlářem a velmi brzy byl v Brémách politicky a odborově činný. Od roku 1905 pracoval v předsednictvu SPD (Sociálnědemokratická strana Německa) v Berlíně, od roku 1912 byl členem Říšského sněmu a v roce 1916 jedním z předsedů sociálnědemokratické frakce Říšského sněmu. Už v roce 1913 byl po smrti Augusta Bebela zvolen předsedou strany.

Po vítězství revoluce v roce 1918 převzal spolupředsednictví revoluční vlády, "Rady lidových pověřenců". Byl rozhodným odpůrcem "diktatury proletariátu" a systému sovětů podle ruského vzoru, hájil parlamentní demokracii a prosadil volby
do výmarského Národního shromáždění, které ho 11. února 1919 zvolilo říšským prezidentem.

V této funkci se zaměřil na politický
a sociální smír mezi dělnictvem a měšťanstvem a odmítal politiku třídního boje, což nebylo samozřejmé ani uvnitř sociální demokracie. Avšak zejména pro pravici byl terčem pomluv a urážek, které měly v jeho osobě zasáhnout republiku
a které v roce 1925 přispěly k předčasné smrti tohoto prvního demokraticky zvoleného prezidenta. 

Teprve dnes, ve stabilní demokracii,
se dostává jeho politickému odkazu patřičného uznání a to i za hranice stranické politiky.